Duben je mezinárodní měsíc autismu.
Duben je mezinárodní měsíc autismu.
Dne 2. dubna se rozzáří na mnoha místech modrá světla, protože modrá barva byla zvolená jako symbolická pro poruchy autistického spektra (PAS). Rodiče i lékaře po celém světě znepokojuje dramatický nárůst počtu dětí s PAS, který se projevuje v mnoha zemích v průběhu posledních 15 let. Medicína však stále ještě neodhalila ani příčiny, ani účinné způsoby, jak odstranit poruchy ve vývoji, chování a sociální komunikaci autistických dětí. Autismus považuje za celoživotní chronické onemocnění.
V USA se nepokrytě mluví o epidemii autismu, protože některou z PAS je v současné době postiženo jedno z 59 dětí školního věku. V České republice nevíme, kolik dětí v současné době trpí PAS. Zatímco odborník pro autismus z MZ ČR v médiích zveřejnil, že autistů máme pouze asi 12 000, jiný odborník z Fakultní nemocnice Motol prof. MUDr. Michal Hrdlička, CSc., odhaduje, že jich je 100 000, a vládní dokumenty z roku 2018 dokonce uvádějí, že v ČR žije 200 000 autistů. Od října 2018 provádějí pediatři při povinné preventivní prohlídce v 18 měsících také screening na možné autistické rysy ve vývoji dítěte.
Prakticky pro všechny děti s autistickými rysy platí, že jsou „jiné“. Již malý kojenec nereaguje na blízké lidi ve svém okolí, někdy se dívá po dlouhou dobu na jedno místo, nepohlíží očima na matku nebo na osobu, která se nad ním sklání. Autistické dítě se neusmívá. I v dalším vývoji se projevuje zjevný nezájem o kontakt s lidmi, včetně nejbližší rodiny a neschopnost komunikovat a navazovat kontakty s okolím. Typický kojenec kolem svých prvních narozenin dokáže říci několik slov, otočí se, když slyší svoje jméno, ukáže ukazováčkem na hračku, kterou chce a dokáže dát najevo, co nechce. Jestliže se batole nedívá, kam mu dospělý ukazuje prstem, samo se nesnaží získat pozornost rodiče tím, že mu ukazováčkem ukazuje ani nenapodobuje ve svých hrách činnost dospělých, jestliže dítě nevysloví ani jedno smysluplné slovo ve svých 16 měsících ani neodpovídá na svoje jméno, je třeba uvažovat o vážné poruše ve vývoji. Před dosažením 3. roku věku je již zřejmý opožděný vývoj řeči a neschopnost využívat řeč v sociálním kontaktu. Autistické děti mají omezené schopnosti ve svých hrách. To je také jedním z důvodů, proč si vytvářejí určité vzorce stereotypního chování, které jsou pevně zakořeněné a naprosto neužitečné. Pro okolí jsou to nápadné opakující se pohyby rukou, prstů nebo i celého těla, které nemají žádný zřejmý účel.
Zjištění, že dítě má autistické rysy, nebo dokonce již diagnostikované PAS, vytváří velmi obtížnou situaci pro celou rodinu. V naší republice není na příchod autistů připravená ani medicína, ani školství. Rodiče autistických dětí jsou stále ponecháváni téměř bez pomoci napospas svojí bezmoci, beznaději a strachu, bez jiskřiček naděje na zlepšení stavu svých dětí.
Pro čtenáře v ČR jsme se proto s dalšími kolegy pokusili přiblížit současné pohledy na autismus a možnosti pomoci zejména dětem od časného vývoje v knížce Přemůžeme autismus? (www.strunecka.cz). Tato naše knížka je svým komplexním přístupem zcela ojedinělá. Snad dokáže mnohé čtenáře přesvědčit, že autismus je přemožitelný. Rodičům a všem obětavým bytostem, které se o děti starají, napoví možnosti, jak přispět ke zmírnění problémů, které dítě s autismem vyřazují ze společnosti. Je totiž také všeobecně známé, že autista žije uzavřený, zcela sám ve svém vlastním světě. Je od všech ostatních lidských bytostí oddělený, protože dnešní svět není pro něho místem k životu.
Avšak rodiče představují nezanedbatelnou sílu v hledání toho, jak překonat autismus. Zjištění, že jejich dítě je postiženo PAS je velikou zkouškou rodičovské lásky, výzvou pro zamyšlení nad hodnotami svého života, zodpovědností rodiče i nad schopností milovat toho, kdo není v našich očích dokonalý a nenaplňuje naše očekávání.
Našim očím, srdcím i myslím zůstává skryté duchovní poselství této novodobé hrozby naší civilizace. Co nám sděluje tato veliká skupina bytostí, které jsou našim srdcím nejbližší a jaké prozření je může vysvobodit z jejich zakletí? Vidíme, že autismus může být projevem toho, že náš životní styl a náš způsob každodenního života vede do slepé uličky, ne-li přímo do záhuby.
Mnoho rodičů autistických dětí, osob jim blízkých, a dokonce i autistů, kteří se dokázali zařadit do současného světa, však vyjadřují svoje přesvědčení, že láska je naprosto základním duchovním lékem. Lidská bytost se musí naučit milovat, aby mohla porozumět základním principům tohoto světa. O tom nás ujišťují i autisté, kteří říkají, že jsou zde proto, aby nás dovedli k duchovní transformaci. Pravdou totiž je, že k poučení přivádí nejspolehlivěji člověka utrpení. Otevírá v nás schopnost hledání hlubšího pochopení souvislostí, pročišťuje a kultivuje naši duši, vede nás k pochopení soucitu s jinými trpícími, prostě zušlechťuje lidskou bytost na její cestě duchovního vývoje. Zkušenosti a prožitky každodenního života jsou naší školou duchovního vývoje, je to naše duchovní cesta.
Pošleme proto s modrým světlem i vlnu lásky všem bytostem s autismem.
Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.
Ukázka recentních vědeckých publikací autorky:
http://surgicalneurologyint.com/surgicalint-articles/immunoexcitotoxicity-as-the-central-mechanism-of-etiopathology-and-treatment-of-autism-spectrum-disorders-a-possible-role-of-fluoride-and-aluminum/
www.fluorideresearch.org/epub/files/012.pdf
